Předposlední únorový víkend se v Záběhu (na Moravě) děly věci. Jaké? Byl tam duchovně zážitkový víkend, který pořádaly tři půvabné dámy, jmenovitě: Gabi Grollová, Baru Halušková a Kája Hromádková, což zaručovalo tři dny plné nečekaných duchovních zážitků. A opravdu tomu tak bylo, ale pěkně po pořádku. Přijel jsem klasicky mezi posledníma (ale ne úplně poslední), v pátek večer do Zábřehu plný elánu a očekávání. Samozřejmě jsem si pilně nastudoval mapu, a připadalo mi, že cesta na místní faru ČCE bude velmi jednoduchá, jen se držet hlavní cesty, potkat všechny místní super a hyper markety a jsem tam. Tak jednoduché to nebylo, ale s pomocí Boží a GPS v mobilu jsem to našel vcelku bez problémů. Jako správný duchovní víkend vše začínalo lehkým občerstvením, a pak jsem se posilněni jídlem pustili do vzájemného seznámení, a lehkého okoukání se navzájem. Následovalo lehké zamyšlení, kde jsou naše hranice, a co vše se dá představit jako osobní hranice a jaká mají omezení, či co je třeba si někdy uvědomovat. Osobně mě velmi zaujala následující hra na staršovstvo (tedy vedoucí orgán v církevním sboru), kdy každý měl předem danou roli, kterou musel přesvědčivě sehrát, od tajně zamilované členky sboru do faráře, přes člověka velmi konzervativního a vzpomínajícího na minulého pana faráře, za které to bylo přece všechno lepší. Já měl roli zastánce staveb, a velkého fandy do rekonstrukce kaple, tedy člověka pokrokového. Byla mi ta role vcelku blízká musím uznat.

Druhý den jsme objevovali sami sebe a svoje přednosti a slabosti skrze obsáhlý test osobnosti s desítky otázkami, kde nám poté bylo ukázáno jaký typ člověka jsme a na co se hodíme. Co si vybavuji, tak mi vyšlo, že osoby mého založení mají tendenci být faráři, tak nevím no. Odpoledne nás čekala další zkouška hranic, a toho kam až jsme ochotni dojít, a to doslova. Byli jsme ve skupinkách, které byly společně svázané špagátem a například všichni až na jednoho měli zavázané oči, ale mohli mluvit, za to jeden nemohl mluvit, za to viděl, a tím pádem vedl skupinu skrze špagát. Byl jsem jediný vidoucí, a musím říct, že to bylo mnohdy velmi srandovní slyšet komentáře ve skupině, a o to to bylo těžší nereagovat. Pak se situace ještě různě po patnácti minutách střídala a měli jsme různé těžkosti – například ve dvojicích ještě svázané nohy. Nezkutečný zážitek a mám pocit, že jsme prošli snad celý Zábřeh. Večer následovalo ještě večerní ztišení a zamyšlení se společným zpěvem, večeří Páně, ale před tím vším bylo ještě vzájemné umývání si nohou, což bylo opravdu zajímavé a příjemné, zvláště po dlouhé chůzi.

Poslední den byla neděle, kde jsme se samozřejmě zúčastnili místních bohoslužeb, a dokonce se aktivně zapojili skrze zpěv, či čtení z Bible. Po bohoslužbách jsme ještě prožili společný oběd, a pak už se každý rozjel do svého domova. Závěrem chci velmi poděkovat za pozvání na skvělý víkend, plný nových lidí, zážitků, krásného města Zábřeh s levandulovou kavárnou spousty sluníčka. Těším se na další duchovně nabité víkendy.