Suchdol nad Odrou – místo, kde se zastavil čas.

V dnešním vydání našeho cestovatelského časopisu se vydáme na Severní Moravu, kde navštívíme hybrid mezi vesnicí a městem, čili městys Suchdol nad Odrou. Pro tento městys jsou typické především dvě reálie. Tu první vyslovil při své poslední návštěvě tohoto koutu světaznalý Martin Vémola, cituji: „V Suchdole se zastavil čas.“ A opravdu, naše redakce nenalezla žádné funkční hodiny, které by dávaly vědět, kolik zrovna je. Nicméně zastavení času souvisí ještě s jednou skutečností, ale to bychom už opravdu předbíhali.

Našeho čtenáře zajisté nejvíce zaujmou turisticky atraktivní cíle a proto vám můžeme směle doporučit navštívit Muzeum Moravských bratří, neboli druhou typickou reálii pro tento městys. V tomto muzeu je připravena rozsáhlá expozice o strastiplném putování našich dávných předků z doby protireformační. Byla to doba Jana Ámose Komenského, kdy se bratři katolíci rozhodli Moravské bratry naučit jak „správně věřit“. Naštěstí Jan Ámos Komenský nebyl jediným skeptikem vůči takovémuto postupu a také nebyl jediným, kdo se rozhodl odejít do exilu, nýbrž takových lidí bylo mnohem více. Byli to právě obyvatelé dnešního městyse Suchdola nad Odrou, tehdy to nepochybně byla jen vesnice, kteří se rozhodli vydat do exilu a šířit tam svou víru.

Jak se říká, že zločinec se vždycky vrací na místo činu, tak v součinnosti s tvrzením Martina Vémoly, nikoho jistě nepřekvapí, že v návštěvní knize tohoto muzea je možné najít podpis samotného Jana Ámose Komenského datovaný ke dni 28.3. 2009. Tento fakt naši redakci zaujal a mohu-li to tak napsat, doslova nás vzrušila myšlenka, že bychom se mohli setkat se samotným Janem Ámosem. Rozhodli jsme se celou záležitost blíže prozkoumat.

Generální ředitelka Muzea Moravských bratří, paní Libuška, nám však odmítla sdělit jakékoliv bližší informace o mistrově návštěvě a tak jsme museli po bližších stopách pátrat sami. Zjistili jsme, že v inkriminovaný den se na místě činu nacházela velmi početná skupina, která rovněž poctila návštěvní knihu svým podpisem. Grafologický rozbor ukázal, že se jednalo o mladé lidi a proto jsme logicky usoudili, že by o výskytu takové větší skupinky mladých něco mohli vědět v místní škole. Přišel nám otevřít školník Oldřich Tomík, který byl evidentně posilněn notnou dávkou alkoholu. Přes všechny nepříjemnosti typu, jestli se se mnou nenapijete, tak vám nic neřeknu, jsme zjistili, že v noci z 27.3 na 28.3 2009 v tělocvičně přespala skupina 50 mladých lidí, kteří se zde následující den zúčastnili nějakého Memoriálu Jana Ámose Komenského, při kterém prý soutěžili v tělocvičně a uváděl to nějaký chlápek, co vypadal, že zapomněl, který se píše rok. Ne, že by Olda věděl, který rok je, za to ale vždycky věděl ze kterého roku byla každá láhev, již jsme důsledně prozkoumali dno. Ještě se zmiňoval něco o Pánbíčkářích, ale to už mu nebylo moc rozumět.

Vydali jsme se do kostela a vzhledem ke všem indiciím jsme si to namířili do kostela Českobratrské Církve Evangelické. Místní farářka, familiárně nazývaná Mája, nám sice potvrdila, že se v Suchdole nad Odrou mezi dny 27.3. a 29.3. 2009 uskutečnila akce Kudy Komenský Nechodil, v jejímž rámci se konal již zmiňovaný Memoriál J.A.K. a dokonce bylo navštíveno Muzeum Moravských bratří, nicméně o Komenském prý v životě nikdy nic neslyšela a nikdy ho neviděla.

Zkusili jsme si tak trochu zahrát na investigativní novináře, nebo spíše na prasata, a zalovili jsme v odpadcích farní popelnice a našli tak program celé akce. Díky tomu se naše šedé buňky mozkové dozvěděly, že v pátek večer na faře proběhla kavárnička, kdy si účastníci mezi sebou dobře popovídali a už jsme chtěli číst dál, když v tom se za námi ozvalo FUJ. Byla to zdejší mládežnice Vanda, která nám potvrdila, že si matně vzpomíná, že v pátek večer v sále fary posedával člověk, který měl na své cedulce napsáno Jan Ámos Komenský. Naše naděje zářila čím dál tím více, načež nám ji Vanda zmrazila, když nám oznámila, že dotyčný ráčil v neděli odjet neznámo kam. Bylo to zdrcující, avšak pojali jsme touhu chodit tam, kde Komenský opravdu 28.3. 2009 chodil a nechali jsme se Vandou provést po trase odpolední vycházky. Přátelé čtenáři, chtěli bychom vám alespoň takhle ve zkratce popsat tu krásu, kterou Komenský prošel. Pravda, chvíli šel nad rozestavěnou dálnicí, ale pohled od malinké přehrady a procházka Peklem byly doslova úžasné.

Nuže, naše pátrání je u konce. Komenského jsme nenašli a tak jsme se sklíčenými pocity zůstali do neděle, usedli na židle ve farním sále a vyslechli kázání místní farářky. Komenský musel prožít krásný víkend a my litovali, že jsme o akci nevěděli a nezúčastnili se ji. Tedy až budete příště uvažovat kam jet, místo turistického cíle si zvolte cíl atraktivnější a pojeďte se podívat někam tam, kde Komenský nechodil. Nemusí to totiž zdaleka být pravda, protože tam možná zrovna chodit bude.