Pomalu a lehce zmateně chytám za kliku a otevírám dveře do sálu Třanovského. Po dni plném událostí jsem se konečně dostala k Červenému kostelu, kde jsem očekávala první koncert letošního Ostravského Listopadání. Chrám je ale dosud zavřený a to měl koncert už před několika minutami začít. Doufám tedy, že je letos právě v Třanovského sále, a vydávám se tam. Ještě než otevřu dveře, cítím zvláštní nejistotu, že je okolo takové ticho a nikdo tu není. Jakmile ale vidím dovnitř, všechna nejistota ze mě padá. Tradiční frmol, který se před mýma očima rozprostřel, jako pírko odfoukl všechny mé zmatené obavy, že Listí letos není. Bylo – a v plném proudu!

Prodrala jsem se chumlem lidí a lavinou batohů k příjmu. Po registraci jsem měla tu čest věnovat autogram jakýmsi památečním gramofonovým deskám a zaujatě jsem tam hledala podpisy dalších přátel. Koncert skupiny P.O.T.R.K., který měl letošní Listí otvírat, ještě nezačal, ale organizátoři už se všem snažili naznačit, že by se mohli usadit a zpoždění tím minimalizovat. Přestala jsem tedy zkoumat desky a šla si sednout.

Na jevišťátko přišla Ewča, naše milá ostravská farářka, a četla, z mně dosud neznámého důvodu, nějaké útržky či titulky z novin. (Kdo víte, jakou to mělo souvislost, prosím, napište mi.) Pak však došlo na samotné zahájení letošního Listopadání, které provázela oslava výročí festivalu. Svůj 29. ročník Listí oslavilo pokusem o mystifikaci všech svých účastníků, že je již třicáté. Chybička se vloudila, avšak kdo to nevěděl, ten se nebránil, kdo věděl, tak si snad velice rozumně pomyslel, že důvod k oslavě je tak jak tak a chybná záminka, taky záminka. Všem se tedy odrážely v očích plamínky svíček hořících na dortu, někteří byli možná trochu rozpačití, ale určitě do jednoho šťastní, že jsme opět tady, ať už po desáté, sedmnácté, třicáté nebo dvacátédeváté.

Na pódiu se pak konečně objevil P.O.T.R.K. Za sebe můžu říct, že byli úžasní! Štěpán Janča, hudebník a zpěvák této skupiny, který mimochodem stál už u zrodu Ostravského Listopadání, pak část vystoupení zůstal na jevišti sám s kytarou a zahrál nám pár písniček z jeho vlastní tvorby. Následovalo překrásné duo inspirované pohádkou O. Wilda Šťastný princ, která se mi svou krásou zapsala nesmazatelně do paměti. P.O.T.R.K. zkrátka sklidil všeobecný úspěch a snaze jeho členů o ukončení svého vystoupení bylo výrazně bráněno. Po nespočtu přídavků však přeci jen dokázali sál Třanovského opustit.

Mládežníci začali tvořit drobné hloučky a nadšeně vítali nově příchozí. Většina lidí se pak přesunula do PUBu a strávila zbytek večera povídáním u výborného občerstvení nebo hraním všelijakých her. Poslední možnost vrátit se do naší noclehárny v Třaňáku byla tuším ve 2:00 a můžu dosvědčit, že nejen mládežník tento hraniční čas využil.

Ráno nás probudil kulturní zážitek v podání hloučku hudebně založených mládežníků – zahráli a zapěli nám „Svěřím se ti, sněhuláku…“. Po výborné snídani pak začala dílna s Láďou Moravetzem, která je živým důkazem toho, že nejen naši budiči jsou hudebně nadaní.

Když už i našeho sbormistra a dirigenta začaly místo slov „Ó jak nádherné jsou dny v Božím království“ napadat myšlenky á la „Ó jak nádherně voní cibulka!“, přiblížil se čas oběda. Výborně jsme se tedy najedli a poté se začal připravovat koncert. V 14:00 totiž ovládl pódium Moby Dick.

Tohoto koncertu jsem se bohužel nezúčastnila – stejně jako jsem přišla o podvečerní Sunrise Quintet a večerní Hrozen. K mým uším se však donesly vskutku jen samé pozitivní ohlasy.

Sama jsem měla možnost poslechnout si Šansoniku a Kláru Šimkovou s Markétou Hávovou. Musím uznat, že jejich koncerty byly úžasné! Slyšeli jsme tolik zajímavých textů, některé byly plné vtipu, jiné s krásnými a velkými myšlenkami, zkrátka nebylo písničky, která by mě osobně něčím nezaujala. Všem vystupujícím na Ostravském Listopadání 2013 tedy tímto děkuji a vyjadřuji veliký obdiv! Díky také patří samozřejmě všem organizátorům letošního ročníku. A ten největší dík našemu Pánu!

V neděli se bohoslužby konaly v 10:00, od rána však byl všude frmol, v kostele se ještě zkoušely písničky a zkrátka všude se něco dělo. Nakonec se však jako zázrakem všichni opravdu usadili a začaly bohoslužby plné hudby, radosti a zároveň Pokoje. Jejich konec však znamenal prakticky také konec letošního Listopadání.

Někteří odjeli, jiní se ještě zdrželi na oběd a ti nejodvážnější i na následující schůzky SOMu a SEMu. I ty však jednou zázračně skončily a také mládežníci s tou největší výdrží nakonec dorazili šťastně domů.

A teď už nám všem zbývá jen těšit se na další ročník a dofuat, že se zase všichni shledáme!

Na viděnou v Ostravě!