Reakce na lst

20. - 27. srpna 2006

Proměna 2006 ... ?

LST 2006 bylo nádherné, osvěžující, obnovující, poučné, zábavné a plné lásky a kamarádství s tou skvělou partou lidí, které jsem měl možnost zase znovu potkat. A bývá to tak na mnoha akcích ... prostě přijedu, nechám se tím naplňovat a pak odjedu a jsem naplňován tím, co je doma. Rodina, škola, počítač, housle ... pořád to samé. Vyjeté koleje. Nechávám se naplňovat známými věcmi a - je to TAK známé - to, kolik jsi měl, poznáš až tehdy, když to ztratíš ... Nechci psát především o LST '06, i když bez něj bych neměl o čem psát. Ale PO LST '06 se stala zvláštní věc, věc, kterou jsem cítil poprvé v životě.

Shodou okolností jsem na Travné zůstal po LST ještě do dalšího pátku na brigádě. Už, když jsem se se všemi loučil v neděli na nádraží, jsem cítil, že přichází něco zvláštního. Když jsem přijel sám do - náhle tak moc - prázdného domu, poobědval zbylé chleby s pomazánkou od snídaně a na každém kroku všemi smysly cítil doznívající LST, bylo mi skoro do pláče. Ne proto, že se stalo něco špatného, ne proto, že bych věděl, že se už nikdy nesetkáme, nebo podobně. Ten pocit jsem ještě neznal - tak jako se vyprázdnil dům, bylo kdesi uvnitř mne jakési prázdno. Bůh byl se mnou celý týden a já to cítil velmi intenzivně, nejen proto, že také o tom byl program "S Bohem on-line". Bůh se mnou byl tak moc i skrze ostatní lidi. Travná je místem setkávání, setkávání lidí spolu navzájem, setkávání lidí s Bohem, ale také ... setkávání lidí s Bohem skrze druhé lidi. Jsem šťastný, že náš Bůh nepotřebuje prostředníky, ale často ji pro naši slepotu a hluchotu používá.

A najednou byli všichni pryč, jenom ... byli stále tady. Kdykoliv jsem procházel kuchyní, kde na poličce byl balíček bonbónů pro Granka - ještě se vzkazem od jeho anděla - vzpoměl jsem si na všechny ty lidi, kteří tu se mnou ještě ... jakoby předchvílí ... byli. Když jsem procházel kolem balónu s obálkami s posledními andělskými vzkazy a koukal jsem na dveře Ateliéru, měl jsem pocit, že kdybych v tu chvíli vzal za kliku a otevřel dveře, přivítal by mě Ondra na hudební dílně, já bych se omluvil, že jdu pozdě, vybalil housle a pustil se do nacvičování. Když jsem se večer položil na postel v pokoji, kde bylo tolik tak blízkých přátel, chtělo se mi brečet. Brečet z toho zvláštního pocitu, který nevyprchal (zatím) ani po třech dnech. Nástěnka se vzkazy radosti a nářků už je uklizena, naše originální obálky také, pokoje vypadají úplně jinak, ale já pořád cítím, jak moc mi všichni chybíte...

Na brigádě se dějí velké věci a až přijedete na Travnou příště, tak (zadaří-li se) budou alespoň některé pokoje vypadat vážně velmi odlišně. Teď jsou ale zatím jenom ve fázi přípravy. Je uklizeno, nepotřebné věci vyházené, skoro prázdný prostor. Všechno je připraveno, aby přišla změna. I v mé duši je najednou prázdno, nic není okamžitě nahrazeno zajetými kolejemi domova nebo nějakého jiného tábora, jak se o prázdninách stává. Právě teď mám pocit, že Bůh si vytvořil prostor, příležitost, pro změnu, o kterou ho stále prosím. V mé duši je prázdno, které může naplnit Bůh - skrze stesk, který mám, mi Bůh ukazuje nové věci. Jako jsem se na Travné setkal s Ním skrze různé lidi, kteří mi nyní chybí a stýská se mi po nich, ukazuje mi Bůh, jak chutná stesk po Něm a nové naplnění.

V tom pocitu je hořkost, smutek, trocha lítosti, velký kus stesku. Ale Bůh mě vede dál, vede mě k proměně mého života. Možná se děje něco velkého, anebo také ne. Ale Bůh pracuje a já se z toho raduji. Bůh na Travné žehnal a žehná, to je moje svědectví, které píši vám, přátelé.

Bůh ať vás plně posvětí a naplní svým Duchem - Amen.

Epilog

Konec - musel přijít. Konec prodlouženého LST, konec brigády, konec toho úžasného období. Ten zvláštní pocit, popisovaný výše se pomalu, líně vytratil, stejně jako poslední proužky dýmu z vyhořelého domu. Mluví-li se v Bibli o zkouškách a proměně, je použita metafora ohně, přetavení. Jestli bylo toto všechno jenom zdání a klam - nevím, ale Bůh brzy, nebo možná až na Konci, rozsoudí, jestli to bylo pravé. Jestli dům, který po požáru zbyl, byl plný neužitečných věcí, falešného přesvědčení, prázdných pocitů. Ostatně - z pocitů se nedá žít delší dobu, z písma Božího a Jeho požehnání ale ano.

V neděli, kterou oficiálně končilo LST '06 jsem dostal od svého anděla poslední dárek - sladkost na cestu. A když jsem v pátek ve vlaku onu sladkost rozbalil a snědl, věděl jsem, že něco končí - něco nového proto začíná. Bůh sám ví, co všechno se stalo a jaký to bude mít vliv na můj život, jedno je však jisté - On je a vždy bude se mnou a já vím, že i kdybych se s vámi už nikdy neshledal, přeci vás jednou znovu pozdravím - u našeho Otce. Halleluja!

It's over ...

Fotky z akce