Ve dnech 18. až 20. května 2012 se konalo „Setkání konfirmandů a mladší mládeže v komunitním centru- klášteře v Blahutovicích“.

Vyjely jsme z Hranic, tedy Julča, Nikča a já. Cesta byla krátká, a tak jsme za chvíli byly na místě. Uvítaly jsme se a šly jsme si zabrat nejlepší místa na spaní. K naší smůle už jich moc nezbývalo, ale přesto jsme si vybraly dobře. A protože do večeře zbývalo poměrně dost času, šly jsme ještě ven.

Když nás zavolali na večeři, rychle jsme utíkali. Přivítali jsme se, řekli si co a jak, zazpívali, popřáli a pustili se do jídla.

Následoval program, kde jsme se trochu seznámili, zazpívali, zahráli různé hry, ale taky se začalo mluvit o tématu „Život v hranicích“. Program skončil a my museli jít spát.

Ráno měl být budíček v podobě písničky. Tedy nevím, jak to bylo u kluků, ale u nás se žádná písnička nekonala, jelikož jsme už všechny byly vzhůru. Po snídani se dále pokračovalo o životě v hranicích. Také se nakouslo Podobenství o marnotratném synu. Byli jsme rozděleni do 4 skupin: 1. a 2. skupina secvičila scénku, 3. a 4. sepsali reportáž. Po výborném obědě ( ostatně výborná byla i večeře a snídaně) jsme měli volno. A tak jsme šli na hřiště. Začali jsme vybíjenou, přešli ke krátké přetahované, ale nakonec jsme se dostali k „Hu tututu“, které bylo z toho asi nejlepší. Následovala svačina a poté jsme se odebrali do nedalekého lesa, kde se odehrála bojovka. Po skončení zbývalo dost času, který jsme využili, někteří k hraní s „frisbí“ a později hraním hry Městečko Palermo. Po večeři následoval program. Jako vždy se zpívalo, debatovalo a hrály se hry. Určitě si všichni pamatujeme na hru „Kočička“. A zase se muselo jít spát.

Ráno se vstávalo o něco dříve. Po rychlé snídani jsme se sbalili, vyrazili jsme na vlak do Polomi a pokračovali jsme do cílové stanice Suchdolu. Tam jsme šli do kostela zahrát písničky, co jsme si v Blahutovicích secvičili. A po bohoslužbě byl oběd. Dojedli jsme a než jsme se rozloučili, zahráli jsme si ještě „Městečko Palermo“. Kolem jedné hodiny jsme se rozloučili a jelo se.

Myslím, že nám ten víkend až moc rychle uběhl, ale zato máme spoustu zážitků. Chci poděkovat všem, co tam byli, obzvlášť pak vedoucím, moc jsem si tento víkend užila a těším se na další.