Když jsme se všichni sešli – asi okolo šesté hodiny, začali jsme večeří. Stejně jako předchozí setkání vařila Martička, takže jídlo bylo výborné. Po večeři následovalo kolečko jmen a známé seznamovací hry, třebaže jsme se většinou všichni znali. Později nám Radovan, který měl na starosti hlavní duchovní program, nastínil, o čem si budeme v sobotu vykládat a také prozradil, že budeme létat. Po této upoutávce na zítřek jsme se v týmech (kluci proti holkám) pokusili ze špejlí postavit co nejvyšší stavbu, která měla udržet láhev od kofoly. Lépe se to podařilo klukům, kteří si za odměnu mohli vypít svoje dva litry vody, kterými měli svoji láhev naplněnou.

Večer zakončila Hanýskova pohádka O kohoutkovi a slepičce, která dala námět následující hře (opět holky proti klukům) jsme soutěžili, kdo rychleji naplní svůj hrnec vodou. Voda se ale musela nosit z nedalekého hrnce a nabírat se mohla jen pusou. I když se někteří z hygienických důvodů nezúčastnili, hra se povedla a k mé velké radosti vyhrály holky a srovnaly tak předešlou prohru. Po hře byla už jen modlitba a večerka, která samozřejmě byla hrubě porušená.

Sobotní ráno přineslo snídani s loupáčky a slíbený Radovanův program, v rámci kterého jsme přirovnali náš život k cestě balonem a rozhodovali se, co chceme z našeho balonu vyhodit a co si naopak ponechat. Také jsme výtvarně zpracovali naši cestu životem. Po závěrečném ztišení přišel na řadu již všemi vyhlížený oběd.

V rámci poledního klidu jsme se vydali na procházku k místnímu hřišti, na kterém si někteří kluci zahráli fotbal, zatímco ostatní využili Hanýskovy přítomnosti k focení společných fotek. Zpět jsme se vrátili zrovna na svačinu, po které už přišel čas na velkou bojovku, která byla založena na večerní pohádce O kohoutkovi a slepičce. My (slepičky) jsme běhali jako o život, abychom mohli vodou ze studánky zachránit kohoutka.

Po vyčerpávající hře přišla opět chvíle odpočinku, večeře a po večeři večerní program s vyhlášením vítězů odpolední velké hry, při kterém jsme blahopřáli vítězům, vzdali čest poraženým a užili si vědomostní kviz od Káji a Magdy. V zápětí přišla další Magdina a Kájina hra, při které jsme se opět rozdělili na týmy a opět jsme se velmi nejen naběhali, ale také pobavili a unavili.

Následovala výprava za vesnici, kde jsme vypustili náš vlastní balon a vzdali díky Pánu Bohu za krásný víkend. Zpátky do centra jsme přišli už po večerce, i když spát se ještě nikomu nechtělo.

I přes dlouhou noc jsme v neděli vstali, nasnídali se, uklidili a odjeli autobusem do Přerova na bohoslužby, po kterých nastalo loučení a začátek čekání na další krásnou víkendovku. :)