Setkání konfirmandů a mladší mládeže

14. - 16. února 2014

V pátek jsme se sešli s mým bratrem, Kačkou, Zuzkou a Ondrou na nádraží v 15:15, ale když jsme dorazili, zjistili jsme, že nám jeden podstatný člen chybí, ačkoli jeho sestra už zde dávno byla. Chyběl nám Tom, který byl naším hlavní vedoucím na cestě tam (později jsem si říkala, že mě to vlastně nemělo překvapit a znervóznit). Když dorazil o půl a pár minut, rychle zařídil jízdenky a nasedli jsme do vlaku. Cesta se dělila na dvě části- z Opavy do Ostravy a z Ostravy až do Zábřeha. Po dojezdu do Ostravy jsme sebou vzali ještě Andy, Davida, Matouše a Kubu-Sunara a nasedli jsme na druhý vlak. Tam jsme úspěšně shodili batohy vše, co se dalo, při naší „průzkumné“ cestě vlakem a v Olomouci při menších zmatcích neúspěšně úspěšně nabrali Zuzku, o které jsme nevěděli, zdali vůbec nastoupila. Nicméně jsme i přes všechny tyto zmatky dojeli šťastně do Zábřeha, kde nás už čekal Hanisek s uklidňujícím upozorněním, že v tomto parku, kde teď za tmy půjdeme, znásilnili nějakou holku a že pod železničním mostem, který byl děravý, by nám nešťastnou náhodou mohlo něco spadnout do pusy či na hlavu, kdybychom počkali na vlak. Po chabém pokusu setrvat zde déle, než minutu jsme se vydali dál, až jsme došli na faru, kde už nás čekala Evča s vynikající polévkou.

Před večeří jsme si museli sundat batohy, uklidit je a malinko se vybalit, například papuče, které jsme si měli vyndat už dole, jenže někteří geniální občané (jak řekl Tom) si je dali až úplně naspod, takže ťapali bosky. Nemluvě o těch, kteří si je vůbec nevzali :). Na večeři jsme spořádali každý průměrně talíř a půl, a pak následovaly seznamovací hry, které potom přerušil příjezd zbylých mládežníků, takže tanec začal nanovo.

Seznamovací hry byly na první pohled opravdu zajímavé. Kruh, který Hanisek vytvořil proto, abychom byli společně, se rozdělil na dva tábory, které na sebe hleděli velmi různými pohledy. Ovšem tato neviditelná barikáda se hned odstranila po seznamovacím kolečku a pár písničkách se skvělým kytaristou Štěpánem Jančou, který, jak prohlásil, neměl větší potěšení, než tahat spoustu takového haraburdí (ukazujíc na hromadu hudebních nástrojů, co s sebou přivezl). Když jsme úspěšně hrami a krátkým duchovním programem odstranili předsudky, dostali jsme večerku, což samozřejmě znamenalo volnou zábavu na pokojích. Neříkám, že jsme nespali vůbec, ale znáte to, co se semele, když je pohromadě pár puberťáků a i těch, kteří už dávno na to nemají věk, že Hanisku! Nicméně jsme byli o půl jedné ztišeni, ale většina dívčího pokoje usla až o půl druhé. Já si z toho večera nic moc nepamatuju, ale vzpomínám si, že jsem se pět minut po půlnoci podívala na hodiny a prohlásila ke svému udivení: „Jé, já už mám patnáct!“. Tak si můžete udělat představu.

Další den jsme vstali nejspíš podle budíčku, protože se mi to zdálo hrozně brzy a vydali jsme se na snídani. Měli jsme pak duchovní program, na který za námi přijel Marek Zikmund, kterým měl povídání o Marnosti, což bylo konec konců téma naší víkendovky, Ale ačkoliv to bylo zajímavé, čtvrtina osazenstva skoro usnula a musím přiznat, že, mezi ně jsem patřila i já. Nakonec jsme to zakončili výtvarnými díly hodny Notre Damu, ačkoliv nevím proč, to někteří za až zas tak dobré nepovažovali.

Na oběd jsme měli zbytek polévky ze včerejška a nudlovou a rýži s masem a omáčkou. Všechno bylo výborné, ačkoliv si myslím, že si Haniskovy způsoby rozdávání jídla a přídavků nikdy neoblíbím. Myslím, že se mnou bude souhlasit i druhá Terka :).

Po odpoledním klidu příjemně stráveném s Lojzou (to byl plyšák velbloudo-kachno-had) jsme se vydali do lesa hrát Tomovu bojovku, kterou jsem ocenila dobře asi jen proto, že jsem s Haniskem byla „rozhodčí“ a zapisovala suroviny do tabulek před upravené Haniskem (jednička mu posloužila jako šablona pro holčičku a trojka jako zadní sval hýžďový, naštěstí nestihl z dvojky udělat labuť). Tato hra měla velice složitý průběh, ale shrnu to tím, když řeknu, že byste si mákli a prohráli, pokud nejste stratézi, což já nejsem. Nakonec jsme se vydali na faru docela vyřízení a zmrzlí, ale měli jsme docela potom čas na zkoncentrování.

Po večeři se nachystal zábavný večer, který byl naprosto úžasný, a lepší narozeniny bych si už nemohla přát. Hráli jsme skupinovky, jezení tatranek na čas a různé jiné hry, taky jsme zpívali a já jsem měla tu čest fotit s Haniskovým foťákem, který byl tak těžký, že mě potom bolela ruka. Nicméně to bylo fakt super! Večerka se vzala vážně, takže jsme se shlukli do jednoho pokoje a dělali kraviny, dokud nepřišla Eva, že už je nejvyšší čas jít spát, protože se zítra vstává do Svébohova a na tamější bohoslužby.

Ráno jsme uklidili, vyčistili, všechno připravili a čekání na Evu se Štěpánem jsme si krátili koukáním na Haniskovy fotky z mládeží. Na bohoslužbách jsme se taky někteří podíleli- Jirka četl čtení, já a Šimon a já jsme hráli na klavír a na „buben“ (pardon, nevím, jak se ta štěrkající krabice jmenuje). Odjeli jsme po dobrém guláši zase z nádraží cestou zpět domů.

Musím říct, že to bylo úžasné a moc díky za ten skvělý dort, měla jsem fakt skvělé narozky!

Fotky z akce