Čtvrtý VRT se měl uskutečnit ve Vítkově a pozvánka avizovala zajímavé téma: Jízda s Duchem svatým. Dorazili jsme se Štěpánem do Vítkova motoráčkem v pozdních večerních hodinách a byli jsme překvapeni, že nás na nádraží čeká trio Evča, Gabča, Martin. Záhy nám bylo vysvětleno, že máme tvořit zhruba pětinu účastníků připravovaného víkendu a proto jsme tak očekáváni :-) Celkově nás tedy nakonec bylo 12, ale na kvalitě akce to rozhodně neubralo.

Hlavním úkolem pátku bylo vzpamatovat se po náročném studijním či pracovním týdnu. Vzpamatovávání bylo fakt fajn, Eva nás uvedla do tématu Duch svatý a pak jsme mohli parádně zrelaxovat u aktiviády, tj. u turnaje ve známé hře Aktivity. Bohužel pro nás ostatní, se favorité turnaje Aďa a Tom nenechali rozhodit a dotáhli to k famóznímu vítězství :-)

V sobotu dopoledne už jsme ale už byli plně připraveni věnovat se Písmu, diskusím a především tématu Duch svatý. Slovem nám přijel posloužit kazatel z Metodistické církve ze sboru ve Valticích Michal Kostka, přičemž sebou nezapomněl vzít manželku a další dvě sestry ze sboru. Dopoledne s námi byli také někteří členové Oderského sboru ČCE. Michal nás upozornil na to, že Duch svatý, kromě toho, že je přímluvcem a větrem, který nás někam vane, nás zmocňuje - k šíření Božího království na zemi. Jsme bojovníky, kteří za Boží království bojují - tady na zemi, duchovní svět je totiž všude kolem nás, není to něco vzdáleného, nebo něco, co nás čeká až "potom".

Po perfektním obědě v podobě číny jsme se rozhodli vydat do ulic a polí městečka Vítkov. Objevili jsme pěkný kostel, hřbitov s hrobem Jana Zajíce (na protest proti okupaci armádami států Varšavské smlouvy se upálil podobně jako Jan Palach), "moderní" kino a multikulturní společnost :-)

V pozdějších odpoledních hodinách nás Martin vedl k hluboké sebereflexi a k osobnímu ztišení s Bohem. Začali jsme rozjímáním nad 51. Žalmem. Necelá hodina, která byla určena k tomu, abychom každý samostatně uvažovali nad tímto žalmem pokání, uběhla (alespoň mně) nečekaně rychle. Pak následovala křížová cesta; v sálu sboru bylo nachystáno 12 obrazů a úvah, které se váží k Ježíšově utrpení a smrti na kříži. A tak jsme se mohli 12krát pozastavit nad tím, co nám Ježíš svým utrpením říká, k čemu nás vyzývá, jak s námi soucítí... Snad ani film Umučení Krista na mě tak nezapůsobil... Přirozeným vyvrcholením večera pak byly chvály.

V neděli jsme se zúčastnili bohoslužeb s rodinnou atmosférou, na kterých kázala Eva o znameních, zvláště o tom, jak je (ne)vnímali lidé novozákonní doby a také o tom, jak je (ne)vnímáme my dnes. Povzbuzeni a posilněni jsme se ale po bohoslužbách začali pomalu balit. Byla to jízda. A teď jedeme dál...