Jaké překvapení nás čekalo v poště v půli října! Pozvánky na Ostravské listopadání. Zněly lákavě – minifestival křesťanské (dokonce soudobé) hudby, plni očekávání jsme tedy aktivně vyrazili...

Na nádraží nás nečekal Štěpán. Inu, co už. Zamáčkli jsme slzu a ve vidině brzkého shledání nejen se Štěpánem, ale také s Ondřejem, Kateřinou, Janou, Danielem, Jiřím, Hanou, Miriam, Lukášem, Evou, Olgou, Petrou, Michalem, Michaelem, Tomášem, Martinem, Vlastíkem, Jaroslavem, Pavlem, Benjamínem, Lenkou, Soňou, Ester, Adélou, Romanem, Gabrielou, Johanou, Petrem a několika dalšími zde neuvedenými vlivem autorovy sklerózy ne nedostatkem sympatií jsme nedočkavě utíkali na trolejbus, který jel až za patnáct minut. Pan řidič nám zastavil hezky, skoro u sálu Třanovského, a tak jsme dorazili.

Páteční program pojali naši průvodci večerem (duo TAŠG) ve velkolepém stylu, a tak jsme si všichni užívali produkce hitů našich předních ...umělců. Ve velké konkurenci zaujalo (=zazářilo) především mužské trio Parahufů svým originálním pojetím písně Já budu chodit po špičkách. K překvapení všech však skončilo až na třetím místě. Inu, přízeň lidu bývá zrádná či alespoň vrtkavá.

Banality typu snídaně-oběd-večeře přeskočím, protože v Ostravě šlo o víc než se dobře a ...teoreticky zadarmo (poněvadž vstupné bylo, jak už je v Ostravě dobrou tradicí, naprosto dobrovolné) najíst. Dopoledne bylo osazenstvo přepadeno asi desítkou Vikingů, kteří si začali dirigovat vývoj následujících přibližně dvou a půl hodin. Doslova. A tak jsme na oběd odcházeli sice (zejména pánové co mají s dvoučárkovým A problém) ochraptělí, ale s pocitem dobře odzpívané práce.

Už se to rozjelo. Hudební masáž střídala hudební masáž a publikum (tedy my) šílelo zejména při Pomněnčině Mouše, Norskotensingovém „Hey you...“ a Mindenkových Pedru a Juanitě (nezanedbatelný dík letí do Orlové :-) ) a naopak v klidu dumalo u písní od Krtka a Evy Henychové. Trio z ostravské Jednoty Bratrské bylo tak někde mezi. Přeplnění stravou tentokráte duševní i duchovní jsme v neděli saturovaně usínali.

Také jsme se zúčastnili nedělních bohoslužeb, kde jsme (ó jaké překvapení na minifestivalu křesťanské hudby) pěli...

Zapomněl jsem na čajovnu. Neúmyslně, byla super. A z toho, že vám říkali, že máte draho, si nic nedělejte, každý se přece musí nějak uživit :-).

Co dodat? Bohu díky a Ostravo, nikdy Ti to nezapomenem.